Irena Machálková
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1957x
Seznam rubrik
Irena Machálková
Fanklub šátkování
Šátky s miminky nosí jen potřeštěné hippiesačky. Tak fajn, ještě moje nejlepší kamarádka a o té si většinou nemyslím, že je potřeštěná a ani není hippie. Až já budu mít miminko, tak ho budu vozit v kočárku a případně, až bude trochu větší, dám si ho do sportovního nosítka, to se ke mně přece jen víc stylově hodí. Nebudu se omotávat nějakým šátkem jak indiánská babička. Stejně se mi ty šátky zdají nebezpečné, vždyť to mimino musí z toho vypadnout. Člověk to blbě utáhne a už to letí. Ne ne, ani omylem.
Irena Machálková
Mňága – Happy End aneb jak jsem přivedla na svět nového člověka
Název podle filmu o mojí oblíbené kapele k článku na toto téma může být možná podivné, zvláště s přihlédnutím k významu slova mňága, ale vzhledem k tomu, že poslední týdny mého těhotenství připomínali stále tu stejnou písničku, nemohu jinak. A kdyby ani to nebylo dost na vysvětlenou, můžete název článku připsat opět těhotenským hormonům. Na ty se dá vymluvit téměř vše.
Irena Machálková
Můj buben není veřejný majetek, aneb staňte se asociálem
„Ahoj matko“ jsem poprvé slyšela ve chvíli, kdy jsem si to, že budu matka, neuměla ještě ani představit. Že budu za pár měsíců matka, jsem věděla více než jednu čtvrtinu roku a i přesto, že jsem neměla ještě žádný hmatatelný důkaz, někteří lidé už zapomněli moje jméno a nahradili ho touto přezdívkou. Já jsem věděla, že mám to těhotenství maskovat co nejdéle. Možná jsem pověrčivá, ale dokud ze mě to stvoření nevyleze, myslím, že mi tak nikdo říkat nemusí. Abych byla upřímná, krom mého očekávaného dítěte mi tak vlastně nemusí říkat nikdo nikdy.
Irena Machálková
Jak přežít první trimestr, abyste nevypadala jako totální idiot
Jste těhotná. Ve chvíli, kdy se srovnáte s tím, že uvnitř vás se bude po následujících devět měsíců dít osmý div světa, musíte vymyslet ještě strategii, jak to chvilku ututlat před okolím. Pokud tu radost neudržíte v sobě a chcete se podělit, proč ne. Já jsem si ale řekla, že si dám alespoň čas do ukončeného třetího měsíce a do výsledků základních vyšetření.
Irena Machálková
Dvaatřicetiletá puberťačka
Před chvílí jsem si pustila CD od formace 3D, kterou jsem poslouchala, když mi bylo asi šestnáct let. Manžel mě taktně upozorňuje, že je po desáté hodině večer a ne všichni sousedi 60+ jsou fanoušci Chaozzu a jim podobných, tak jsem aspoň ubrala na hlasitosti.
Irena Machálková
Jak se mi změnil život za 10 vteřin
Dozrála jsem do věku, kdy se kolem mě začala většina kamarádek zakulacovat přes břicho a aniž bych to věděla, když jsem si z nich na firemní ochutnávce vína utahovala, sama jsem už byla asi druhý týden „v pasti“.
Irena Machálková
Čtvrtý cestující
Letní povídka pro Víkend MF DNES.Miluju cestování, hlavně létání. Chápu, že některým lidem se zvedne kufr při představě, že se mají vznést několik kilometrů nad zem v obrovském monstru, které odporuje zákonům zemské přitažlivosti. Jasně, taky jsem si říkala, jak se to sakra může udržet ve vzduchu, ale myslím, že pár chytrých lidí a pár historických omylů dalo dohromady stroje, které fakt jen tak nespadnou a když už, není to procento tak velké, jako například nehody na silnici. Páni, to jsem teda začala s veselými myšlenkami.
Irena Machálková
Zemský ráj to na pohled
Za uplynulý víkend jsem viděla dva, podle mého názoru, dobré filmy - Zemský ráj to na pohled a Všichni dobří rodáci. Když jsem se dodívala, říkala jsem si: „Páni, není to skvělé, že teď mě pro můj názor nemohou zavřít a můžu si cestovat kam chci?“.
Irena Machálková
Život naplaveniny v pražském časoprostoru
Před pár dny jsem četla článek o představě „mimopražáků“ o Pražácích. Bylo to celkem zajímavé a musím říct, že v diskuzi někdo zmínil, že na největší Pražáky se hrají některé „naplaveniny“. Bohužel mám u některých také tuto zkušenost, mám kamarádky nefalšované Pražačky, které jsou hodné a milé a pak mám známé, se kterýma jsem si u nás na Jižní Moravě hrála na písečku a teď jsou z nich ti arogantní „Pražáci“. Ztrácíte se v tom? Já už skoro taky.
Irena Machálková
Dělá se ještě oblečená muzika?
Vždycky jsem si myslela, že se v muzice celkem vyznám, respektive, poznám jak se jmenuje ta která písnička a kdo ji zpívá. V podlední době se v tom ale začínám trochu ztrácet a to i přes to, že mám rádio nebo CD přehrávač zapnutý od rána do večera, poslouchám rádio u snídaně, ipod v metru cestou do/z práce, rádio v práci a pak zase doma. O víkendech vyrážím občas někam tancovat a druhý den pak ležím s kocovinou a potichu mi k tomu hraje piano ze soundtracku k Amelii.
Irena Machálková
Mlha nad Prahou
Na město staré dnes dopadla mlha Jak nevěsta v závoj svůj skrývá se Praha Zatím ji ještě nehalí sníh Ale jak nitky na šatech svatebních
Irena Machálková
Zápisky z cest: Jednička bez štěnic a s ramínkem…
...aneb spontánní cesta jedné holky do New Yorku. Byl to celkem fofr a nic jsem o tom místě nevěděla, ale prostě jsem jela. Skončila jsem v práci, dostala do ruky stand-by letenku, tak co bych seděla doma. A protože jsem tam byla sama a neměla jsem se s kým dělit o zážitky, je to poprvé, co to takto v celku vyprávím a tak to bude trochu delší. Ale máte-li čas, do toho.
Irena Machálková
Jaký je rozdíl mezi sledováním politiky a filmů
Nikdy jsem se o politiku přespříliš nezajímala a neměla jsem potřebu se k ní vyjadřovat jinak, než vhazováním volebního lístku do urny nebo debatou s přáteli. Ze začátku jsem snad i věřila, že naděje do volených kandidátů vložená povede naši republiku k lepšímu zítřku. Už jsem ale dospělá a jisté politické ideály zmizely. Nicméně asi jako každý průměrný občan si čtu každý den zprávy včetně politiky a poslední dobou mám pocit, že jsou jako ze špatného filmu. Moment, ze špatného filmu? Skutečně? Možná, že prvky, které se v článcích o současné politické situaci objevují, by mohly vést nejen ke špatnému, ale i k filmu průměrnému či dobrému. Tak si je zkusme zrekapitulovat.
Irena Machálková
Dovolená roku
Včera jsme se doma poprvé bavili o destinaci a rozpočtu pro letošní dovolenou. Ani jedno z těchto kritérií nám však nemůže přinést tak pestrou a dobrodružnou dovolenou, jakou jsme měli loni.
Irena Machálková
Insomnia
Víte, že když jste ve tmě, vidíte po chvíli obrysy věcí kolem vás? Je to skutečně tak. Už to pozoruji čtvrtou noc po sobě. A usnout ne a ne! Když nemůžu spát, mrknu na fejzbůk, třeba tam bude někdo z mých kamarádů na druhém konci světa a aspoň pokecáme. Ne, nikdo taky není. Co takhle podělit se o svoji otravnou nespavost s ostatníma na blogu?
Irena Machálková
Jak se ze mě stala fotbalová fanynka
Zatím co můj přítel „paří“ vedle mě na počítači nějakou fotbalovou hru a prohání virtuální hráče po hřišti, vzpomínám na to, jak se ze mě stala fanynka fotbalu, ovšem toho skutečného.
Irena Machálková
Virus
Jednou za čas dělám očistu počítače a tak jsem se dostala až ke složce, která obsahuje historky ze školy. A protože jedna je v době, kdy viry útočí ze všech stran, celkem aktuální, rozhodla jsem se ji po 10 letech oprášit a vytáhnout na světlo světa. Tady je:
Irena Machálková
Opálené krásky
Když už jsme u krásek, ve chvíli, kdy toto píšu, mám na sobě nátělník, mikinu a tepláky vytažené až pod prsa, protože nám v bytě netopí a venku už přituhuje a na nohou mám o několik čísel větší papuče s obrázkem The Simpsons a nápisem Nuclear family. Tolik jen pro představu, abyste věděli, jaká kráska to píše, a nebrali ji moc vážně.
Irena Machálková
Jak jsem ho oslňyla svímy jazikovímy schopnostmy
Když pozoruji svého inteligentního, sečtělého přítele, který má přehled o nejnovějších událostech jak z domova a ze světa, tak i ze svého oboru, dále pak v oborech mu zdánlivě vzdálených, říkám si občas, v čem mám přehled já, jestli taky něčemu rozumím a něco vím a umím.
Irena Machálková
Moje zlatá řemesla
Když jsem byla malá, chtěla jsem být kuchařka nebo spisovatelka. V pěti letech jsem vymyslela první pohádku, jmenovala se O zakletém hadu. Protože jsem ještě neuměla psát, nutila jsem ostatní v rodině, aby pohádku psali za mě. Tak vznikla pohádka o princi zakletém do hadího těla, na žlutém papíře, psaná čtyřmi druhy písma. Tato úžasná „téměř kniha“ se mi bohužel postupem let a mnoha stěhování ztratila a tak jsem si řekla, že je na čase napsat něco nového. Kuchařkou už asi nebudu, i když jsem před chvilkou zvládla kuře na kari a umím i svíčkovou, ale ten druhý dětský sen si vzít nenechám. Ač jsem se nedostala na žurnalistiku, nečtu pravidelně seriózní noviny a nerozumím všemu, co se kolem děje, nebudu si hrát na profíka, budu si prostě psát sama pro sebe. A když si to občas někdo přečte, budu ráda.
